Míši stránečky

Příběh hraček 1

Dětský pokoj není ani trochu nudné místo, a to ani když jsou z něj děti pryč. Ba právě naopak: dětské hračky si žijí svým životem a ožívají, jen co děti odejdou z pokoje.

Příběh hraček je označován za vůbec první animovaný film, který vznikl kompletně v počítači. Často je průkopník věkem zatracován, ale v tomhle případě i s desetiletým odstupem musím říct, že jde pořád o působivé dílo, při jehož sledování se (občas) zasmějí i dospělí.

Stejně jako jiné animované filmy těží z toho, že obvykle zvířata žijou podle lidských pravidel a prožívají stejné emoce. Woody je kovboj. Hračka, kterou považuje kluk Andy za svoji nejoblíbenější. A všechny ostatní Andyho hračky to respektují a vycházejí s ním dobře. Jenže, může být i hůř. A takovým dnem, kdy se může všechno zlomit, je den Andyho narozenin. Andy dostane spoustu dárků, a co když některý z nich bude další hračka, která se třeba stane dalším oblíbencem? A tak je tomu právě tentokrát. Novým přírůstkem v Andyho dětském pokoji se stane Rakeťák Buzz. A bodejť by se nestal. Má totiž spoustu čudlíků a může pomocí nich komunikovat s centrálou, zabíjet laserem a taky si odklápí helmu.

Woody proto začne docela obyčejně žárlit a to až tak, že shodí Buzze z okna. Protože to však ostatní hračky prokouknou, měl by Woody stůj co stůj přivést Buzze zpět, aby si je udobřil. Příležitost dostane brzy. Andy si ho s sebou vezme na výlet do pizzerie. Buzz naskočí na auto a při tankování benzínu vytáhne Woodyho z auta ven. Andy s maminkou jim proto ujíždějí.

Když se však nešťastnou náhodou dostanou k sousedovic klukovi Cidovi, který se s hračkami rozhodně nemazlí a jednu po druhé upravuje (např. dvojitá transplantace mozku - hlava panenky na tělo pterodaktyla), musí překonat nenávist jeden k druhému a spojit své síly, aby se dostali zpátky k Andymu. Od chvíle, kdy se dostanou do Cidova domu, je Příběh hraček akčním filmem se vším všudy se vším všudy. Co na tom, že hrdiny jsou animovaní hrdinové!

Příběh hraček obsahuje spoustu nápadů, narážek na svět hraček i dětí. Znáte například takové ty automaty, kde si pomocí drápu vybíráte po vhození drobného penízu hračku. Onen dráp je ve filmu prezentován jako bůh, kterého hračky uctívají, protože si z nich vybírá vyvolené. Nebo průpovídky typu "Jsem pro děti od tří let výš, mám to na krabičce."

Již dávno neplatí, že by animovaný film byl pouze pro děti. Úspěšně se tenhle mýtus podařilo zbořit již Simpsonovým. Když se podíváme do minulosti, tak je sice Příběh hraček pořád z

největší části věnován dětem, silnější chvilky si v něm ale najdou i dospělí.